Zajímavá místa
Doksany - barokní skvost
Krajina při dolní Ohři patří k místům, z nichž máme doklady o nejstarším osídlení lidí v starší době kamenné na území našeho státu.
Ve 12. století zde vznikl klášter sester premonstrátek s neobvyklým názvem Doksany, jehož původ lze hledat v předslovanském označení pomalu tekoucí vody nebo močálu. To by nejspíše odpovídalo středověké povaze Doksanska.
Klášter byl založen pravděpodobně současně se Strahovem roku 1143 nebo 1144 jako dílo knížete Vladislava II. a jeho manželky Gertrudy, která zde nalezla místo svého posledního odpočinku. První premonstrátky přišly z porýnského Dűnnwaldu. Doksany se ostatně těšily přízni vládnoucích Přemyslovců nejen po hmotné stránce, což dokazuje mimo jiné to, že sestrám byly svěřovány na vychování královské dcery včetně (pozdější svaté) Anežky České. Klášter sdílel osudy své země, jejíž pohromy byly i pohromami kláštera, a rozkvět pochopitelně nacházel odraz i v jeho rozkvětu. Za husitských válek musely sestry Doksany opustit, ale po asi pětiletém exilu se vrátily. Když za třicetileté války získal strahovský opat Questenberk v Magdeburku ostatky svatého Norberta, zařídil jejich převezení nejprve do Doksan (1626) a odtud následujícího roku na Strahov, kde jsou uloženy dodnes.
Výslednou podobu kláštera nejvíce formovalo baroko, neboť v třicetileté válce bylo téměř vše kromě chrámu zničeno. Zastavěná plocha má zhruba podobu čtverce. Zahrnuje vlastní klášter i jeho hospodářské příslušenství. Do památkového objektu se vstupuje od východu, z hlavní silnice, úhlednou budovou hlavní brány, která je připisována Silvestru Carloneovi (1697), který předtím vedl stavby na Strahově a v Milevsku. Za zhlédnutí stojí v prvé řadě klášterní chrám s hodnotnou barokní výzdobou a historicky cennou románskou kryptou. Pozoruhodné je, že původní románské zdivo bylo pod bohatou barokní štukovou výzdobou zachováno do výše kleneb. Taktéž na dispozici kostela je ještě dodnes patrné, že nikdy nepřestal být v jádru trojlodní bazilikou, byť interiér i exteriér byl proměněn tak, že se kostel stal význačnou stavební památkou vrcholného baroka. Na jeho výzdobě se podíleli význační čeští i světoví stavitelé a umělci. Hlavní oltář od Františka Preise z roku 1703 je mohutná portálová architektura virtuózního provedení, jejíž kostru tvoří čtyři mohutné korintské sloupy. Obraz na hlavním oltáři představující Narození P. Marie je signovaným dílem Petra Brandla. Oválný mariánský obraz je rovněž dílem tohoto umělce. Rozhodně si ale nenechte ujít prohlídku celého areálu – na 1. nádvoří věnujte pozornost hlavně morovému sloupu z roku 1684 a krásně restaurované budově fary postavené v letech 1725 – 1730, na 2. nádvoří by vám nemělo uniknout barokní mariánské sousoší z r. 1744, postavené k oslavám šestistého výročí trvání kláštera, ani okázalé barokní průčelí konventní budovy.
Další rozvoj kláštera byl přerušen zrušujícím rozhodnutím císaře Josefa II. roku 1782. 49 sester muselo opustit řeholní život. Nemovitosti patřící klášteru byly odevzdány do správy náboženského fondu. Objekt sloužil nejprve jako kasárna, později přešel do šlechtických rukou. V letech 1790 až 1798 měla panství v nájmu kněžna Terezie Poniatowská, rozená Kinská, prelaturu upravila na panské sídlo a při východním okraji obce postavila zámeček Terespol. Roku 1799 koupil panství vídeňský velkoobchodní dům Ochs-Geymüller, který je r. 1804 prodal Janu Antonínovi Lexovi, zbohatlému pražskému měšťanu, od r. 1790 šlechtici, jehož rodu, zvanému z Aehrenthalu, panství patřilo do roku 1945. Tito majitelé dovezli cenné dřeviny do zámeckého parku, který stojí zato navštívit. Narazíte zde na takové unikáty, jako je jinan dvoulaločný nebo tulipánovník. Můžete si také prohlédnout bývalou okrasnou barokní zahradu při jižní straně prelatury. Uzavírá ji barokní lodžie z r. 1756 – nyní je sice poměrně zchátralá, ale svědčí o své bývalé kráse. V době totality patřil celý areál státu, v části kláštera byl státní statek.
V roce 1997 odkoupil strahovský klášter od státu severní část bývalého konventu a začala se plánovat rekonstrukce objektu. Následujícího roku zahájily společný život čtyři sestry (dvě z Polska, dvě z Čech). Komunita se začala postupně rozrůstat a formovat. V současné době ji tvoří 7 sester z Moravy a matka představená původem z Krakova. Návštěvníci kláštera si mohou zakoupit i jejich výrobky. Jedná se o různé likéry, čajové směsi, levandulové pytlíčky z bylinek, které si sestry pěstují.
Klášter je otevřen v letních měsících od úterý do soboty od 9.00 do 17.00 hod. V ostatní dny pouze pro předem ohlášené skupiny. Možnosti k návštěvě klášterního chrámu, případně i krypty se nabízí při konání různých koncertů. Vzhledem k vynikající akustice se jedná o opravdový zážitek – proti chladu návštěvníky koncertů chrání elektricky vyhřívané dečky na sezení v lavicích.
Zubrnice - skanzen a mašinky
Oficiální webové stránky:
www.zubrnice.cz
Nejmladší skanzen lidové architektury v Čechách leží v obci Zubrnice. Obec se nachází v malebné kopcovité krajině Českého středohoří přibližně 30 kilometrů od Roudnice n.L.
V Zubrnicích návštěvník najde stavby roubené, hrázděné a zděné. Pro výstavní účely jsou využity nejhodnotnější stavby soustředěné kolem kostela Sv. Maří Magdalény. Návštěvníky především zaujme komplex roubené zemědělské usedlosti č.p. 61 s interiérovými a exteriérovými expozicemi včetně unikátní teplovzdušné sušárny na ovoce. Dále expozice vesnické školy nebo starého vesnického obchodu, kde si návštěvníci mohou zakoupit kromě drobných řemeslných výrobků také místní medovinu. Návsi vévodí kamenná barokní studna z r. 1695, která byla převezena ze Střížovic u Ústí nad Labem a socha Sv. Jana Nepomuckého.V původně gotickém kostele Sv. Maří Magdalény se přes letní sezónu konají pravidelné výstavy. Nedaleko obce proti proudu Lučního potoka stojí malý roubený vodní mlýn, který je rovněž zcela přístupný. Cestu k němu lemují obnovená Boží muka z Lučního Chvojna.
Milovník technických památek nemůže vynechat „Malé železniční muzeum“, které se nachází v prostorách bývalého nádraží obce Zubrnice. Muzeum spravuje občanské sdružení Zubrnická museální železnice, které tuto expozici otevřelo v roce 1996. Jádro muzea je soustředěno v prostorách bývalého dřevěného skladiště a v replice dřevěné garáže na drezíny vedle nádražní budovy. Zde je trvale deponováno několik historických drezín, např. Tatra 1552. Za pozornost stojí dopravní kancelář s dobovým vybavením, která se nachází v nádražní budově. Na kolejišti stojí unikátní kolejový jeřáb Körösi z roku 1877, výsypný vůz Talbot z roku 1931, motorová lokomotiva T 201.901 z roku 1916 a další neméně zajímavá vozidla. Velkou zajímavostí je replika zvonkového návěstidla zvaného „číňan“. Děti se mohou po zaplacení vstupného svézt na pákové drezíně známé z filmu Páni kluci. Na zubrnickém nádraží se také natáčelo několik divácky úspěšných filmů: např. již zmiňovaný snímek Páni kluci (1975), Rebelové (2000), Hartova válka (2001), Tmavomodrý svět (2001) nebo také Hlídač č.47 (2007).
Návštěva nedalekých Zubrnic stojí rozhodně za Vaší návštěvu. Zbývá jen dodat, že obě expozice jsou otevřeny do konce září každý den mimo pondělí do 18. hodin.
Dobříňský háj je přírodní památkou
Rada Ústeckého kraje vydala dne 3.11.2010 nařízení č. 9/2010 o zřízení Přírodní památky Dobříňský háj v katastrálním území obce Dobříň a ustanovení jejích bližších ochranných podmínek. Toto nařízení nabylo účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení ve Věstníku právních předpisů Ústeckého kraje. V příloze č. 1. k tomuto nařízení je katastrální mapa s vyznačením hranic přírodní památky a jejího ochranného pásma.
Předmětem ochrany je přírodě blízká lesní vegetace podsv. Ulmenion v aluviu Labe s masovým výskytem zvláště chráněné ohrožené rostliny sněženky podsněžníku /Galanthus nivalis/. Přírodní památka je i významným výskytem ohrožených druhů xylobiontního hmyzu a zahrnuje rovněž zbytek starého stromořadí v pobřežním pásmu / ekotonu/ s převahou unikátních jedinců dubu letního /Quercus robur/, kteří nemají na Podřipsku obdoby. Významné je i druhové složení jarních bylin tohoto lužního lesa, jejichž vegetace nastupuje po odkvětu sněženek. Region je i nezanedbatelným hnízdištěm avifauny, zejména z řádu pěvců. Přírodní památka bude označena tabulemi s malým státním znakem České republiky a nápisem „Přírodní památka“. Pobřežní pásmo má již označení z minulých let „Památný strom“.Vyhlášením Dobříňkého háje za Přírodní památku se tak dovršilo mnohaleté úsilí ochrany přírody a krajiny o záchranu a zajištění ochrany jednoho z posledních zbytků lužního lesa v údolní nivě řeky Labe. Nyní jde jen o to, aby ochranné podmínky pro tuto Přírodní památku byly řádně dodržovány.
Čertovy hlavy u obce Želízy
Čertovy hlavy jsou asi 9 m vysoké skalní reliéfy dvou obřích (čertovských) hlav vytesaných do pískovcových bloků v borovém lese nad obcí Želízy v okrese Mělník. Jedná se o dílo sochaře Václava Levého, které vytvořil v letech 1841-1846. Z hlediska rozměrů se jedná v českých poměrech o zcela unikátní dílo. Reliéfy jsou v současné době již dosti poškozeny povětrnostními vlivy a zejména lidskou nekázní spočívající v lezení po nich. Jsou volně přístupné po modré turistické značce od obecního úřadu v Želízech.
Podřipsko
Informace o obcích a daší nabídce Podřipska najdete v brožuře, ke stažení zde.
Obsahuje obce:
|
|
|